TOP CENA NA ZÁŘÍ 
DOPRAVA ZDARMA 
LIKVIDACE ZÁSOB 
NOVINKY 
BLÍŽÍCÍ SE EXSPIRACE 
Domů
Chovatelské potřeby, na trhu již 30 let!
Doprava od 69 Kč
21.09.2026 | Autor: Veronika | Svět psů | Průvodce psích plemen
Pomeranian je malý pes, který na první pohled zaujme především bohatou srstí a drobnou postavou. Jeho historie je ale mnohem zajímavější. Dnešní pomeranian je nejmenší varietou německého špice a jeho předci byli výrazně větší psi. Přestože se dnes řadí mezi společenské psy, zachoval si typické vlastnosti špiců - pozornost, sebevědomí, živost a výrazný hlídací instinkt. Je malý, ale rozhodně ne bezvýrazný. Právě naopak.
| Původ | Německo |
| FCI skupina | 5 – špicové a primitivní typy |
| FCI sekce | 4 – evropští špicové |
| Velikost | malé plemeno |
| Výška | přibližně 18–24 cm |
| Srst | dlouhá krycí srst + hustá podsada |
| Zbarvení | bílé, černé, hnědé, oranžové, šedě vlkošedé a další standardní varianty |
| Využití | společenský a hlídací pes |
Když se řekne pomeranian, většina lidí si představí drobného psa, kterého lze bez problémů vzít do náruče. Historie tohoto plemene ale začíná u mnohem větších špiců.
Německý špic patří mezi velmi staré evropské typy psů. Postupně vznikaly různé velikostní variety - od velkých špiců až po dnešního drobného pomeraniana.
Menší špicové se postupně stali oblíbenými společenskými psy. Významnou roli v popularizaci pomeraniana sehrála také britská královna Viktorie, která si toto plemeno oblíbila a pomohla mu získat pozornost veřejnosti. Ve Velké Británii se pomeranian objevil kolem roku 1870.
Tady může vznikat trochu zmatek. Pomeranian není v systému německého špice úplně samostatná velikostně nezávislá skupina - je jeho nejmenší varietou.
Do stejné skupiny patří také vlčí špic, velký, střední a malý špic. Liší se především velikostí, ale stále mají společné typické znaky špiců - vztyčené uši, bohatou srst, ocas nesený nad hřbetem a pozorný výraz.
Pomeranian je drobný, kompaktní pes s krátkým pevným hřbetem, vztyčenými trojúhelníkovými ušima a tmavýma očima. Typickou siluetu vytváří především bohatá srst, výrazný límec kolem krku a huňatý ocas nesený přes hřbet.
Přestože působí jako velmi načechraný pes, pod srstí má pevnou tělesnou stavbu. Při pohybu by měl působit lehce a pružně, nikoliv těžkopádně.
Pomeranian patří mezi plemena s poměrně širokou škálou zbarvení. Setkat se můžeme s bílou, černou, hnědou, oranžovou nebo šedě vlkošedou srstí, ale také s dalšími kombinacemi, například krémovou, orange-sable, cream-sable, black-and-tan nebo brown-and-tan. Povolené jsou také některé strakaté varianty.
Barva je ale především otázkou vzhledu. Sama o sobě neurčuje povahu psa ani to, jaký bude mít vztah ke svému člověku.
Pomeranian bývá pozorný, živý a velmi vnímavý ke svému okolí. Často dobře sleduje, co se děje kolem domu, bytu i jeho člověka. Díky tomu může být překvapivě dobrým hlídačem - i když jeho velikost samozřejmě není nijak odstrašující.
Typické může být také upozorňování na návštěvy, zvuky za dveřmi nebo pohyb za oknem. Právě tady se vyplatí začít s výchovou včas.
Pomeranian je inteligentní a učenlivý, ale učenlivost neznamená automaticky snadnou výchovu. Rychle se může naučit nejen povely, ale také to, že štěkot nebo vyžadování pozornosti přináší požadovaný výsledek.
Od začátku proto pomáhá učit psa také klidu, odpočinku a vhodné reakci na běžné podněty. Socializace je důležitá stejně jako u větších plemen.
Pomeranian nepotřebuje několikahodinové túry, ale rozhodně není stavěný jen na ležení na gauči.
Jeho potřeby lze obvykle dobře pokrýt běžnými procházkami, hrou, čicháním a krátkým tréninkem. Díky malé velikosti se snadno přizpůsobí městskému životu, přesto má chuť objevovat okolí a být aktivní.
U malého psa je snadné jeho potřeby podcenit. Pokud doma neustále hledá zábavu, štěká nebo vyžaduje pozornost, nemusí být problém v tom, že je „moc rozmazlený“. Někdy mu jednoduše chybí smysluplné zaměstnání.
Nejde přitom o to psa co nejvíce unavit. Důležitější je nabídnout mu aktivitu, která odpovídá jeho velikosti, věku a kondici.
Typická pomeranianská srst je tvořena dlouhou rovnou krycí srstí a hustou podsadou. Na krku vytváří výrazný límec a na ocase bohatý prapor. Právě hustá podsada je jedním z důvodů, proč pomeranian působí mnohem větší, než ve skutečnosti je.
Srst je potřeba pravidelně pročesávat. Nestačí ale přejet pouze její povrch. Kartáčování by mělo postupovat po menších částech tak, aby se člověk dostal i k podsadě a zachytil případné zacuchání.
Pravidelná péče není jen otázkou vzhledu. Zacuchaná srst může tahat za kůži, zachytávat nečistoty a zhoršovat její stav.
Pozornost si zaslouží také stříhání. Pomeranian má přirozeně dvojitou srst a její struktura je pro něj typická. Pokud se upravuje, je vhodné zachovat její přirozený charakter a vyhnout se zbytečně krátkému oholení.
Článek který by se vám mohl líbit -> Jak vybrat kartáč pro psa
Velikost pomeraniana z něj dělá praktického společníka do bytu. Mnohem důležitější než velikost prostoru je ale způsob, jakým se v něm pes naučí fungovat.
Pokud reaguje na každý zvuk na chodbě, štěká z okna nebo vyžaduje neustálou pozornost, může být soužití náročnější.
Proto se vyplatí od začátku učit psa, že ne každý zvuk vyžaduje jeho reakci. Stejně důležité je naučit ho samostatně odpočívat a zvládat chvíle, kdy se mu člověk právě nevěnuje.
Pomeranian může s dětmi dobře vycházet, ale jeho malá velikost vyžaduje větší opatrnost. Dítě ho může při hře nechtěně shodit, stisknout nebo mu ublížit. Pes zase nemusí dobře snášet hrubou manipulaci a může reagovat stresem nebo snahou uniknout.
Děti by proto měly vědět, že malý pes není hračka. Potřebuje vlastní prostor, klid a možnost odejít, když už o kontakt nestojí. U menších dětí je důležitý dohled dospělého.
U pomeranianů se sledují například luxace pately, srdeční onemocnění a některé oční problémy. Objevovat se mohou také potíže s průdušnicí nebo některé problémy související se srstí a hormonálním systémem. U velmi malých štěňat se může objevit také hypoglykémie. Při výběru štěněte proto dává smysl zajímat se o zdravotní vyšetření rodičů - mezi doporučovaná vyšetření patří kontrola patel, srdce a očí.
Zdravotní stav je ale vždy individuální. Pokud pes opakovaně kašle, má potíže s dýcháním, kulhá nebo se objeví jiný přetrvávající problém, je vhodné situaci konzultovat s veterinářem.
Pomeranian může dobře fungovat u člověka, který hledá malého, společenského a aktivního psa, chce se mu věnovat a nevadí mu pravidelná péče o srst.
Může být dobrou volbou například pro člověka, který:
Naopak nemusí vyhovovat člověku, který hledá psa, jehož výchova bude téměř bez práce. Pomeranian je malý tělem, ale rozhodně ne osobností.
Pomeranian se snadno zařadí do škatulky „malý chlupatý pejsek“. Ta ale o něm říká jen velmi málo. Je pozorný, učenlivý, živý a sebevědomý. Jeho velikost usnadňuje život v bytě, ale neznamená, že nepotřebuje pohyb, zaměstnání, výchovu nebo pravidelnou péči o srst. A právě v tom je pomeranian zajímavý. Vypadá jako miniaturní pes, ale jeho osobnost rozhodně miniaturní není.
