TOP CENA NA LISTOPAD 
DOPRAVA ZDARMA 
BLACK FRIDAY 
NOVINKY 
BLÍŽÍCÍ SE EXSPIRACE 
Domů
Chovatelské potřeby, na trhu již 30 let!
Doručení do boxu i v sobotu od 69 Kč
BLACK FRIDAY
14.09.2026 | Autor: Veronika | Svět psů | Průvodce psích plemen
Labrador je známý jako přátelský rodinný pes, ale jeho původ je mnohem zajímavější. Je to pracovní retrívr vyšlechtěný ke spolupráci s člověkem, aportování a práci ve vodě. Právě jeho původ vysvětluje řadu vlastností, které u něj najdeme i dnes. Jak labrador opravdu vypadá, jaké existují typy a co potřebuje ke spokojenému životu?
| Původ | Velká Británie |
| Původní kořeny | Newfoundland |
| FCI skupina | 8 – retrívři, slídiči a vodní psi |
| FCI sekce | 1 – retrívři |
| Velikost | Středně až velké plemeno |
| Výška | pes 56–57 cm, fena 54–56 cm |
| Srst | krátká, hustá, s voděodolnou podsadou |
| Zbarvení | černé, žluté, čokoládové |
| Povaha | přátelská, inteligentní, vyrovnaná, aktivní |
| Původní využití | aportování a práce ve vodě |
Přestože jeho jméno odkazuje na Labrador, kořeny dnešního labradora najdeme na Newfoundlandu v Kanadě. Tam se využívali menší vodní psi známí jako St. John’s dogs. Pomáhali rybářům s prací ve vodě, například při přinášení předmětů a rybářského vybavení. Ceněná byla jejich vytrvalost, obratnost a odolná srst.
V 19. století se tito psi dostávali do Anglie, kde si jejich schopností všimli lovci. Začali je využívat jako retrívry - tedy psy, kteří po výstřelu dohledají a přinesou ulovenou zvěř, často i z vody.
Právě tady se formoval labrador, jak ho známe dnes. V Anglii se postupně ustálil jeho vzhled, pracovní vlastnosti i chov. Britský Kennel Club ho jako samostatné plemeno uznal v roce 1903 a první klub plemene vznikl v roce 1916.
Jeho pracovní minulost proto není jen zajímavostí z historie. Vysvětluje, proč má labrador tak silnou chuť spolupracovat, výborný čich, vztah k vodě a přirozený zájem o aportování.
Labrador je silně stavěný, aktivní a dobře osvalený pes, ale podle standardu by neměl působit těžkopádně. Typická je široká hlava, silný krk, hluboký hrudník, krátké pevné tělo a silné končetiny.
Jedním z jeho nejvýraznějších znaků je tzv. vydří ocas. U kořene je velmi silný a směrem ke špičce se postupně zužuje. Je pokrytý krátkou hustou srstí a při pohybu ve vodě funguje mimo jiné jako důležitá pomůcka pro stabilitu a změnu směru.
Výška sama o sobě ale neříká všechno. U labradora je důležitá především vyvážená stavba těla, která mu umožňuje efektivní pohyb a práci.
Labrador se v rámci standardního zbarvení objevuje ve třech barvách - černé, žluté a čokoládové. U žlutých labradorů může odstín sahat od velmi světlé krémové až po tzv. fox red, tedy výrazně tmavší žlutou. Čokoládová může být rovněž od světlejšího až po tmavý odstín.
Fox red tedy není samostatný druh labradora. Jde o tmavší odstín žlutého zbarvení.
Naopak se můžete setkat také s označeními jako silver, charcoal nebo champagne. Tato zbarvení nejsou součástí standardních barev labradora. U výběru psa by proto neměla být samotná barva důležitější než zdraví, povaha a kvalita chovu.
Nejde o dvě různá plemena. Labrador je stále jedno plemeno. V rámci chovu se ale postupně výrazněji rozvinuly linie zaměřené na výstavní vzhled a linie zaměřené na pracovní výkon. Proto se používají označení show/conformation a working/field.
Show linie bývá často mohutnější, s těžší kostrou, širší hlavou a hustší srstí. Working neboli field linie bývá zpravidla lehčí, atletičtější, s delšími končetinami a užší hlavou.
Nejde ale o přesné dvě škatulky. Mezi psy existuje velká variabilita a mnoho labradorů má vlastnosti někde mezi těmito typy. Samotný vzhled navíc neříká spolehlivě nic o povaze, cvičitelnosti ani zdraví psa.
Proto jsou označení „anglický labrador“ a „americký labrador“ spíš neoficiální označení typu než názvy dvou variet plemene. Přesnější je mluvit o show/conformation a working/field liniích.
Labrador bývá inteligentní, přátelský, ochotný spolupracovat a dobře motivovatelný. Standard ho popisuje jako psa s ochotou vyhovět člověku a bez sklonu k nepřiměřené plachosti či agresivitě.
To ale neznamená, že mladý labrador bude automaticky klidný a poslušný.
Štěně nebo dospívající pes může být velmi temperamentní, zvědavý a fyzicky silný. Skákání na lidi, tahání na vodítku nebo nadšení z každého kolemjdoucího proto nejsou vlastnosti, které zmizí jen proto, že je labrador známý jako „hodný pes“.
Právě u něj má smysl učit od začátku nejen povely, ale také sebeovládání a klid.
Labrador je aktivní pracovní plemeno, takže pravidelný pohyb patří k jeho základním potřebám. Nejde ale jen o počet kilometrů. Prospívá mu kombinace procházek, čichání, aportování, výcviku a dalších aktivit, při kterých může používat tělo i hlavu.
Důležitá je také věková přiměřenost. U štěněte není cílem co největší fyzická zátěž, ale postupné budování kondice a učení správných návyků.
A jedna věc se často přehlíží: labrador potřebuje umět také odpočívat. Neustálé zaměstnávání psa nemusí vést ke klidnějšímu jedinci. Schopnost přejít z aktivity do klidu je stejně důležitá jako samotný pohyb.
Vztah labradora k vodě má velmi konkrétní důvod. Práce ve vodě byla součástí jeho původního využití. Jeho předkové pomáhali rybářům a později byl labrador využíván k aportování zvěře z vody.
Mnoho labradorů proto vodu přirozeně vyhledává a plavání pro ně může být příjemnou aktivitou. Neplatí to ale automaticky pro každého psa. Některý do vody skočí okamžitě, jiný potřebuje postupné seznamování.
Labrador má krátkou, hustou srst s odolnou podsadou, která je přizpůsobená i práci ve vodě. Na údržbu není příliš náročná, ale línání dokáže být výrazné.
Pravidelné kartáčování pomůže odstraňovat uvolněnou srst a omezit množství chlupů doma. Koupání má smysl podle skutečného zašpinění a stavu kůže, ne podle pevného rozvrhu.
Nezapomínejte ani na uši, drápky a zuby.
U labradorů se častěji sledují například kyčelní a loketní dysplazie, oční onemocnění a některá dědičná onemocnění včetně exercise-induced collapse (EIC). Významným tématem je také sklon k nadváze, protože nadměrná hmotnost zvyšuje zátěž pohybového aparátu. Při výběru štěněte proto dává smysl zajímat se o zdravotní vyšetření rodičů a dostupné genetické testy. Konkrétní rizika se ale mezi jednotlivými psy liší. Při opakovaných nebo neobvyklých potížích je vhodné obrátit se na veterináře.
Může, pokud jeho potřeby nezůstávají uvnitř bytu. Samotná velikost bydlení není to hlavní. Důležitější je, zda má pes pravidelný pohyb, kontakt s člověkem a možnost zaměstnat se. Naopak ani velká zahrada nenahradí procházky a společné aktivity. Labrador může mít zahradu k dispozici celý den a přesto se nudit.
Labrador bývá k lidem velmi přátelský a jeho hravost z něj může dělat dobrého rodinného psa. Je ale potřeba počítat s jeho velikostí a silou. Rozjařený mladý labrador může malé dítě snadno povalit nebo do něj nechtěně strčit. Děti by zároveň měly vědět, kdy psa nerušit a jak respektovat jeho prostor.
Dobré soužití proto nestojí jen na tom, že pes „má rád děti“. Potřebuje se naučit pravidla celá rodina - děti i pes.
Labrador dává smysl pro člověka, který chce aktivního psa do společného života, ne pouze velkého psa, který bude doma čekat na svého majitele.
Hodí se například pro někoho, kdo:
Méně vhodný může být pro člověka, který hledá velkého, ale nenáročného psa, kterému bude stačit krátké venčení a zbytek dne stráví sám.
Labrador není jen „hodný rodinný pes“. Je to pracovní retrívr, jehož vlastnosti vznikaly po generace pro spolupráci s člověkem. Proto má smysl dívat se na něj trochu jinak. Nestačí mu jen prostor, jídlo a několik vycházek. Potřebuje pohyb, zaměstnání, kontakt a možnost využít to, k čemu byl původně vyšlechtěn. A právě v tom je jeho kouzlo. Labrador může být rodinným psem, sportovním parťákem i pracovním psem. Pořád je to ale jeden a tentýž retrívr - pes, který chce být součástí dění, ne jen jeho pozorovatelem.
